Oblasti monitoringu

 Pohoří na česko-slovenském pomezí historicky byla a jsou i v dnešní době oblastí výskytu všech tří druhů velkých šelem, avšak pouze rys se zde v současné době trvale vyskytuje a rozmnožuje. Zejména Moravskoslezské Beskydy a Javorníky by ale mohly být vhodným prostředím pro medvěda, který je ze všech tří druhů velkých šelem nejcitlivější na kvalitu prostředí. 

Bílé Karpaty jsou dalším z česko-slovenských hraničních pohoří, kde můžeme pozorovat postupný návrat velkých šelem ze Slovenska. V severní části území se zachovaly zbytky starých bukových porostů, které vyhovují především medvědovi.  Ten je v současné době ze všech tří druhů velkých šelem asi nejčastějším návštěvníkem Bílých Karpat. Listnaté lesy v mírných nadmořských výškách jsou vhodným biotopem pro kočku divokou.

Malebná krajina Broumovského výběžku nabízí velkým šelmám dostatek prostoru i potravy. O tom, že se sem velké šelmy v posledních letech skutečně začaly vracet, svědčí mnohé důkazy v podobě rysích a vlčích stop i fotografie z fotopastí.  Broumovskem také pravděpodobně vedou migrační trasy vlků z lužické populace.

Evropsky unikátní pískovcová oblast obklopující kaňon řeky Labe – krajina s hustými lesy a minimálním osídlením nabízí vhodné podmínky k životu zejména vlkům a rysům. Zatím zde byl opakovaně prokázán výskyt rysa ostrovida, díky geografické blízkosti německo-polské Lužice lze v budoucnosti očekávat rovněž výskyt vlka.

Jeseníky představují pro velké šelmy ideální prostředí: lesnaté pohoří s těžko přístupnými oblastmi, které neumožňují intenzivní zemědělské ani turistické využití, zato však poskytují dostatek kořisti v podobě srnců, jelenů, kamzíků a divokých prasat. Výhodou je také geografická dostupnost Jeseníků pro karpatské populace velkých šelem stejně jako relativní blízkost německo-polské Lužice s prosperující vlčí populací. Na začátku roku 2016 přišly první důkazy o pobytu vlka obecného v Jeseníkách.

Více informací o výskytu velkých šelem v Jeseníkách

V roce 2014 byla stávající Chráněná krajinná oblast Kokořínsko rozšířena o oddělenou oblast tzv. Máchova kraje v okolí Doks. Symbolickým dárkem pro nově vzniklou chráněnou oblast byly fotografie z fotopastí dokumentující návrat vlka do zdejší oblasti. Jeho výskyt byl monitorován již od jara 2014, snímky ze září ale potvrdily přítomnost celé vlčí smečky včetně vlčat. Aktuální monitoring potvrdil již třetí rozmnožování. Vlk si tak našel v českém vnitrozemí poměrně klidnou oblast, která v určitých místech také připomíná jeho původní domov: borové lesy německo-polské Lužice.

V Krkonošském národním parku se rys vykytuje zhruba od přelomu tisíciletí. Od roku 2006 je jeho přítomnost dokladována fotografiemi stop, od roku 2013 i snímky z fotopastí. Podobná je situace také v Jizerských horách, i když odsud existuje záznamů podstatně méně. Rys byl zaznamenán na fotopasti na začátku roku 2016. Vlk byl zatím v Krkonoších zjištěn jen ojediněle v letech 2011–2013.

Pro velkou část veřejnosti jsou Krušné hory symbolem průmyslovými imisemi zničeného pohoří, kde se ještě dnes projevují důsledky rozpadu jehličnatého lesa. Lesnatý komplex, který nejspíš kvůli své nedávné historii stojí tak trochu mimo zájem intenzivního turistického ruchu, by mohl být vhodným biotopem pro výskyt vlků či rysů.

Doupovské hory byly na seznam sledovaných lokalit zařazeny především kvůli monitoringu možného výskytu kočky divoké. Z habitatového modelu totiž vyplývá, že právě tato oblast by svým biotopem měla být pro výskyt této malé šelmy nejvhodnější. 

Největší národní park České republiky je jádrovou oblastí výskytu česko-bavorsko-rakouské populace rysa ostrovida. Zdejší příroda poskytuje rysům optimální podmínky: rozsáhlé lesnaté území, místy členitý terén s množstvím skalnatých hřebínků, dostatek úkrytů i kořisti v podobě srnčí a jelení zvěře. Současnou populaci tvoří přibližně 65 dospělých jedinců. Kromě toho na jaře 2015 zachytila fotopast na Šumavě vlka a další nálezy postupně přibývají.