Metody monitoringu
Velké šelmy jsou většinou plachá zvířata s převažně noční a soumračnou aktivitou. Jejich domovské okrsky zaujímají stovky kilometrů čtverečních a populační hustota je přirozeně nízká. Mapování jejich výskytu proto vyžaduje značné úsilí a zjištění reálné početnosti pak může být časově a finančně náročné. Vhodnými metodami, jak získat informace o výskytu šelem v lokalitě, je zimní stopování na sněhové pokrývce a následná analýza genetický vzorků (trus, moč, chlupy), fotomonitoring či telemetrické sledování.
.jpg "Fotomonitoring")
Při analýze a zpracování dat o výskytu velkých šelem zjištěných od veřejnosti je třeba kriticky posuzovat každý hlášený nález. Vedle posouzení jeho věrohodnosti (viz SCALP kritéria) je třeba obezřetně interpretovat získaná data: díky velkým domovským okrskům velkých šelem také běžně dochází k vícenásobnému započítávání týchž jedinců a k nadhodnocování jejich počtů. Myslivecké statistiky například pro rok 2014 udávají v celé ČR počet 327 rysů, což je ve srovnání s aktuálními odhady populace založenými na zoologickém mapování zhruba čtyřikrát nadhodnocené číslo.
Monitoring velkých šelem s využitím kombinace zmíněných metod přináší odpovědi na otázku, zda se druh v dané oblasti vyskytuje trvale, jestli se rozmnožuje, jaká je jeho populační hustota nebo trend, případně jaké jsou další demografické charakteristiky populace. Vedle charakteru výskytu a bionomicko-populačních parametrů může monitoring přispět i k dokonalejšímu poznání habitatových nároků druhu. Díky těmto informacím jsme schopni lokalizovat a chránit migrační koridory a další oblasti důležité pro průchod šelem v krajině a jejich výskyt zde.
