Dokumentace nálezů
Podaří-li se vám objevit stopy či jiné pobytové znaky rysa, vlka nebo medvěda, popř. dalších chráněných či vzácných druhů živočichů, snažte se je co nejlépe zdokumentovat, aby mohl být nález později potvrzen odborníky a sloužit jako doklad o výskytu druhu.
Jak na to?
Stopy (nebo jiné pobytové znaky) především vyfotografujeme s přiloženým měřidlem (svinovací metr, pravítko) nebo předmětem unifikované velikosti – tel. karta, krabička od zápalek, mince. Fotíme vždy nejlépe zřetelné stopy, kolmo k zemi a z co nejmenší možné vzdálenosti. U stopní dráhy je dobré vyfotit kromě jednotlivých stop i sled 3-4 stop za sebou (také s přiloženým měřidlem).
Měření stop
Vybereme si co nejzřetelnější stopy a změříme (poznamenáme si) jejich délku, tj. vzdálenost od předního konce prstů k zadnímu okraji posledního, dlaňového (nebo patního) mozolu, nezapočítáváme však drápy, a šířku (rozměr v nejširším místě stopy). Je-li to možné, změříme takto nejméně 2 různé otisky předních a zadních tlap.
Velmi důležité je také uspořádání stop v terénu, tzv. stopní dráha. Vzdálenost mezi dvěma řádky stop téhož živočicha nazýváme šířkou kroku (rozkrok). Je daná velikostí zvířete i způsobem pohybu. Délka kroku je vzdálenost mezi dvěma po sobě jdoucími otisky téže končetiny. Změříme ji například jako délku od předního okraje stopy přední tlapy k přednímu okraji téže tlapy při následujícím kroku. Názorně to můžeme vidět na obrázku č. 2. Nejlepší vypovídací hodnotu mají měření prováděná na stopách jdoucích vrstevnicově a v kroku.
Máte-li čas, můžete blíže prozkoumat okolí nálezu (50–100 metrů na každou stranu), odhadneme stáří stop a místo co nejpřesněji lokalizujeme na mapě. Pokud jsou příznivé sněhové podmínky a máme k dispozici sádru, pokusíme se zhotovit odlitek stopy. Můžeme také vyrazit po stopách proti směru pohybu zvířete a pokusit se objevit jiná zajímavá místa (trus, omočené pařezy, místo kde šelma odpočívala nebo pozorovala okolí apod.).
