EEA grants

Habitatová analýza

Velké šelmy představují zvířata s vysokými prostorovými a migračními nároky, ke svému životu potřebují rozsáhlá území v řádech stovek kilometrů čtverečních. Ačkoliv se jedná o značné přizpůsobivé živočichy, více než u jiných druhů je jejich výskyt v naší přírodě ovlivňován charakterem a intenzitou využívání krajiny člověkem. Současná kulturní krajina střední Evropy v důsledku historického vývoje představuje pestrou mozaiku biotopů s různým stupněm antropogenní přeměny. Aktuální trendy jejího využívání vedou k dalšímu zvyšování fragmentace a k poklesu propojenosti oblastí vhodných pro trvalý výskyt velkých druhů savců. Velké šelmy tak obývají jen několik izolovaných ostrovů vhodného prostředí.

Dnes se u nás nachází celá řada různě rozsáhlých ploch, jejichž podmínky umožňují trvalý nebo alespoň přechodný výskyt jedinců či populací velkých šelem či kočky divoké. Jejich identifikace a vymezení je možné jednak na základě expertních posudků nebo podle výsledků matematického modelování vztahu zájmových druhů k relevantním proměnným prostředí. Metody, které umožňují vymezit oblasti s potenciálně vhodným habitatem a propojující migrační zóny nazýváme souhrnně jako tzv. habitatové modelování.

Existuje hned několik situací, kdy může tato metody přinést praktický užitek pro ochranu některého živočišného druhu: habitatové modelování pomáhá vymezit migrační zóny, kudy zvířata procházejí krajinou a můžou sloužit třeba také pro vymezení konfliktních území, kde se střetávají lidské aktivity se zájmy ochrany přírody. V případě určování spojité sítě migračních tras se jeví modelování potenciálně vhodného habitatu jako vhodný nástroj pro stanovení potenciálu krajiny trvale či přechodně hostit populace zájmových druhů.

 

Popis procesu habitatového modelování

Základem metody je komplexní hodnocení vztahu konkrétního druhu k podmínkám prostředí. Na počátku jsou analyzována data o rozšíření zájmového organismu, dalším krokem je příprava podkladů popisujících relevantní faktory prostředí, klíčovou fází je pak vytvoření vlastního habitatového modelu pro konkrétní druh. Nad výsledky modelů jsou prováděny návazné prostorové analýzy, jejichž cílem je vymezení jádrových území potenciálního výskytu zájmového druhu. Tato jádrová území jsou dále propojována na základě výsledků habitatových modelů některou z metod „trasování cestou nejnižších nákladů“ (least cost path modeling).

 

Příprava dat o výskytu modelového druhu

Četnost, prostorové rozložení a charakter záznamů výskytu zájmového druhu představují základní vlastnosti vstupního datasetu, který ovlivňuje zpracování habitatové analýzy. Prvotnímu zpracování dat je proto nutné věnovat dostatečnou pozornost, aby konečný výstup nebyl zatížen nevalidovanými výskyty v nevhodném prostředí.

 

Příprava dat o charakteru prostředí

Druhým krokem habitatové analýzy je zpracování relevantních dat o charakteru prostředí. Jejich výběr a způsob vyjádření ovlivňují celkový výsledek analýzy podobně jako charakter dat o výskytu zájmového druhu. Příprava dat environmentálních proměnných je vždy do značné míry omezena dostupností potřebných informací. Zatímco některé základní faktory přírodního i antropogenního vlivu je možné snadno vyjádřit, řadu dalších environmentálních proměnných není možné datově postihnout ani vhodně vizualizovat v prostředí GIS (např. hustota kořisti, antropogenní rušení). Jako vstupní proměnné byly stanoveny následující parametry prostředí:

 

Zpracování vlastního habitatového modelu

Vlastní habitatová analýza zahrnuje komplexní statistické zhodnocení vztahu výskytu zájmového druhu a souboru proměnných popisujících podmínky prostředí, dle jejíchž výsledků jsou poté generovány požadované výstupy (mapové, grafické, tabelární). Model s využitím vícerozměrné statistiky hodnotí váhu vlivu jednotlivých vstupních proměnných, které současně dekoreluje pomocí modifikované analýzy hlavních komponent. 

Zpracovaný habitatový model bude mít praktické využití pro vyhodnocení potenciálu vybraných lokalit soustavy NATURA 2000 hostit trvale udržitelné populace šelem a pro analýzu krajinných prvků s bariérovým efektem pro migraci šelem. Model umožňuje rovněž definovat možné disperzní a migrační zóny, propojující potenciálně vhodná území. Z těchto výstupů pak bude možné předpovědět další šíření šelem a usměrňovat budoucí monitoring. 

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr