Velké šelmy v Jeseníkách
Jeseníky představují ideální prostředí pro trvalý výskyt velkých šelem: lesnaté pohoří s oblastmi s těžko přístupným terénem neumožňující intenzivní využívání území či tvrdý turistický ruch, množství skalnatých hřebenů stejně jako zřejmý dostatek kořisti pro velké šelmy v podobě srnek, jelenů, kamzíků a divokých prasat. Přítomnosti šelem v této oblasti by nahrávala také geografická blízkost karpatské populaci velkých šelem a také vlčí populaci, která se úspěšně šíří z německo-polské Lužice. O něco vzdálenější jsou šelmy v severovýchodním Polsku a pobaltských republikách. I přes to dnes chybí důkaz, který by říkal, že se v tomto pohoří vyskytuje stálá populace rysů či vlků a dokonce ani ojedinělých nálezů pobytových znaků není moc.
Historický výskyt velkých šelem
Ještě koncem 17. století byli vlk, rys a medvěd běžnou součástí lesů Janovického panství na jihovýchodě pohoří (okolí Rýmařova). Poslední tři medvědi a dva rysové zde byli uloveni už v roce 1694, vlk v roce 1731. V panství Víznberk (Loučná nad Desnou) je poslední úlovek rysa udáván roku 1770. Rys byl tehdy na severní Moravě již poměrně vzácný a byl zřejmě úplně vyhuben v průběhu 18. století. Ve slezské části Jeseníků, v panství Karlovec (okres Bruntál) se za zástřel rysa ještě v roce 1805 vyplácela odměna, což naznačuje, že v té době byl ještě relativně běžným druhem lovné zvěře. Pravděpodobně poslední rys původní jesenické populace byl na zdejším panství zastřelen v roce 1852. Zejména díky migrační návaznosti na Slovensko se však v Jeseníkách šelmám podařilo udržet déle než v Čechách. Zejména vlci se tu lovili ještě v druhé polovině 19. století a poslední historické zástřely jsou datovány z revíru Kouty a roku 1908 od Zábřehu.
Novodobý výskyt velkých šelem
Novodobý výskyt rysa v Jeseníkách souvisel zejména s migrací po druhé světové válce koncem čtyřicátých a padesátých let. 20. století, kdy se rys dostal do Jeseníků pravdě podobně z Beskyd přes Oderské vrchy. Počet rysů v té době pravděpodobně nepřesáhl tři jedince a v dalších
dvou dekádách věrohodné důkazy o pozorování rysa prakticky chybí. Pravidelněji se rys začal v oblasti Jeseníků vyskytovat opět až počátkem 80. let 20. století a maximálního rozšíření dosáhl v letech 1986–1988, kdy se kromě Hrubého Jeseníku pravidelně objevoval i v oblasti Králického Sněžníku, Rychlebských hor, i v nižších polohách s nízkou lesnatostí mezi Šumperkem a Zábřehem. Populace byla odhadovaná koncem 80. let na 15–18 jedinců, což je z dnešního pohledu číslo poněkud nadnesené. Zejména v časopise Myslivost se hojně objevovaly články o nežádoucím přemnožení rysů a myslivecká veřejnost byla v podtextu vyzývána, aby se zasadila o regulaci nežádoucí šelmy, jejíž přítomnost se neblaze projevuje na srnčí zvěři. V 90. letech tak došlo k drastickému poklesu nejspíš z důvodu ilegálního odstřelu. V polovině 90. let rys obýval jen centrální oblast Hrubého Jeseníku o maximálním počtu pěti zvířat.
Také vlk se v Jeseníkách začal znovu vyskytovat po druhé světové válce, ale spíše ojediněle (Staré Město pod Sněžníkem 1947, Štáblovice na Opavsku 1963, Kunčice v Králickém Sněžníku 1965) a k občasným pozorováním nepravidelně docházelo i v dalších dekádách. Téměř o 20 let později byl opět u Králického Sněžníku střelen vlk a posledním doloženým případem je zástřel vlka u Břidličné v roce 2005.
Navzdory poměrně dlouhé historii novodobého výskytu a navracení rysa do oblasti Jeseníků od druhé světové války nemáme zatím dostatečné informace o současném stavu populace. V posledních letech se množí hlášení od lesníků, myslivců i návštěvníků i místních obyvatel Jeseníků o pozorování rysů a vlků, nedaří se je ale věrohodně potvrdit. Od poloviny 80. let minulého století zde probíhá zimní monitoring, který má přinést odpověď, zda v této oblasti žijí velké šelmy nebo tudy migrují.
Výskyt rysa ostrovida a vlka obecného v Jeseníkách vyjádřený pomocí bodových lokalit nálezů a v případě rysa také minimálních konvexních polygonů. Data jsou rozlišená podle období sledování 2006–2009 a 2010–2013.
