Velké šelmy v Krušných a Doupovských horách
Sto třicet kilometrů dlouhý horský pás Krušných hor je tvořen zploštělým hřebenem s náhorními plošinami a vrchovinami. Pro velkou část veřejnosti jsou Krušné hory symbolem průmyslovými imisemi zničeného pohoří, kde se ještě dnes projevují důsledky rozpadu jehličnatého lesa.
Lesnatý komplex, který nejspíš kvůli své nedávné historii stojí tak trochu mimo zájem intenzivního turistického ruchu, by mohl být vhodným biotopem pro výskyt vlků či rysů. Nabízí dostatek kořisti (zejména srnci, jeleni a divoká prasata) a klidové oblasti s vyšší lesnatostí. Přítomnost velkých predátorů by pomohla řešit jeden ze zásadních problémů Krušnohoří: stále vysoké stavy jelení zvěře, které komplikují přirozenou obnovu lesa a narušují svou nadměrnou koncentrací vzácné mokřadní biotopy, což zde vede nejen k jejich narušování ale i nadměrné eutrofizaci.
Historický výskyt velkých šelem
Z dochovaných historických dokumentů lze usuzovat, že na území Doupovských a Krušných hor žily všechny druhy velkých šelem, avšak poměrně záhy byly vyhubeny. Jejich počet se od tereziánských a josefínských dob snižoval v souvislosti s rozvojem zemědělské činnosti a intenzivním pronásledováním a hubením, zejména po třicetileté válce, během které stavy dravé zvěře stouply. Malá rozdrobená místní populace rysa se v Krušných horách vyskytovala ještě v 18. století, postupně však ustupovala a během 19. století vymizela. V Doupovských horách je poslední zástřel rysa zmiňován k roku 1842 poblíž Stráže nad Ohří.
Ze starých matrik se dozvídáme, jak nebezpečnými pro obyvatele měly být potulující se smečky vlků v 17. století, zejména ve válečných časech, kdy byla zvířata navyklá na požírání koní, dobytka, psů i mrtvých vojáků na bojištích. V letech 1630–1644, kdy je nikdo nechytal, vnikali vlci v Podkrušnohoří a na Doupovsku ve velkém množství často až do vesnic. Lidé si proti nim budovali obranná zařízení – ploty, ohrady a tzv. vlčí jámy, které sloužily k jejich odchytu a zabíjení. Dochovala se i zmínka, jak roku 1686 ohrožovali vlci celou oblast Doupovska a Klášterecka. V Krušných horách měli být vlci vyhubeni v 18. století, poslední vlk byl na území severozápadních Čech uloven u Doupova kolem roku 1825.
Novodobý výskyt velkých šelem a kočky divoké
Oblast Doupovska a Krušných hor je z hlediska výskytu velkých šelem nadějná především díky geografické blízkosti Šumavy, která je jádrovou oblastí šumavsko-bavorsko-rakouské populace rysa ostrovida, a také německo-polské Lužice, odkud se od přelomu tisíciletí úspěšně šíří vlčí populace do dalších oblastí Německa, ale také na Kokořínsko. Šíření do Krušných hor a na Doupovsko je tedy velmi pravděpodobné.
O aktuálním občasném výskytu šelem v oblasti Krušných hor a Doupovska svědčí nálezy pobytových znaků a hlášení od místních myslivců z minulých let. Nejčerstvější epizodou z historie výskytu velkých šelem je návrat rysa ostrovida na počátku 90. let minulého století. Z roku 2014 pochází nález rysích stop v oblasti Božídarského rašeliniště.
Z roku 2013 pochází dva důkazy o pozorování kočky divoké v Doupovských horách. Dle Jaroslava Červeného byla kočka divoká na podzim 2013 údajně odchycena do sklopce a zpátky vypuštěna. Bohužel chybí jakákoli dokumentace odchytu a nález není tedy možné zpětně ověřit. V druhém případě se jednalo o nález uhynulého jedince ve Vojenském prostoru Hradiště. Dle fotografie bylo možné usuzovat na kočku divokou. Podrobná morfometrická analýza nemohla být vyhodnocena vzhledem k úhlu fotografie, která nezabírá dorsální oblast. Obě tyto zprávy jsou publikovány v diplomové práci Jany Pospíškové.
Uhynulá kočka divoká z vojenského újezdu Hradiště z roku 2013, zdroj J. Červený, publikováno v diplomové práci Jany Pospíškové
Nález z Doupovských hor je z hlediska trvalého výskytu u nás nejzajímavější, neboť Doupovské hory jsou již výrazně vzdálené od hranic, navíc oddělené řekou Ohří od německého pohraničí. Existuje tak možnost, že k nám kočky divoké pronikly, nebo pronikají právě až z oblasti Chebska, respektive německé strany (Fichtelgebirge) kde bylo recentně prokázáno i jejich rozmnožování.
Monitoring
Doupovské hory byly na seznam sledovaných lokalit zařazeny především kvůli monitoringu možného výskytu kočky divoké. Z habitatového modelu prováděného Janou Pospíškovou z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze vyplývá, že právě tato oblast by svým biotopem měla být pro výskyt této malé šelmy nejvhodnější. Vhodný habitat pro kočku divokou je zde vázán na jižně orientované listnaté lesy pahorkatin a vrchovin, s limitujícím faktorem, více než 50 dní trvající sněhová pokrývka nad 20 cm.
