EEA grants

Velké šelmy v Krkonoších a Jizerských horách

V listopadu 2011 byly ve východní části Krkonoš nalezeny ovce, stržené s největší pravděpodobností vlkem, a v září 2012 spatřili obyvatelé ve stejné oblasti dokonce jejich pětičlennou smečku. Ačkoliv pozorování nebylo hodnověrně doloženo a určitě se zatím nejedná o trvalý návrat šelmy do její pravlasti, vzhledem k nedaleké oblasti německo-polské Lužice je podle odborníků spíše otázkou času, kdy se vlci znovu nastálo usadí v nejvyšším českém pohoří nebo v jeho podhůří.


Rys zachycený fotopastí v Krkonoších. Zdroj: KRNAPPrávě úspěšná vlčí populace z nedaleké Lužice je dnes nejlepším důkazem, že vlci dokáží přežít i v lidmi obhospodařované krajině. Do Krkonoš a Jizerských hor však zavítají nejen vlci, ale vhodné prostředí zde nalézají také rysi. Jak ukazuje habitatový model pro velké šelmy zpracovaný Dušanem Romportlem v roce 2010, jedná se o rozsáhlá lesnatá území s podmínkami vhodnými pro trvalý výskyt s HSI (Habitat Suitability Index) vyšším než 75 %. Vzhledem ke geografické návaznosti na oblast Lužice, Polska a Karpat je proto otázka návratu vlků a rysů spíše otázkou pro člověka, zda jim jejich návrat umožní.

 

Rys zachycený fotopastí v Krkonoších. Zdroj: KRNAP

 

Historický výskyt velkých šelem

Historické prameny nejčastěji uvádějí postupné vymizení vlků a rysů z krkonošské přírody během 18. století. Rys se znovu v Krkonoších objevil po 2. světové válce, kdy se podél česko-polské hranice dostal až do Saska. Z druhé poloviny 20. století pocházejí ještě dva nejasné nálezy – pozorování přecházejícího rysa u Pomezních Bud z roku 1963 a u vodopádu Szklarki z roku 1986, kam údajně přešel z české strany Krkonoš.

Poslední zástřel vlka z polské části Krkonoš je zmiňován z roku 1766 (vlčice se sedmi mláďaty),  udáván je však i rok 1810; na české straně pak měl být poslední exemplář uloven v roce 1842. Pozdější zprávy o vlcích v Krkonoších se už připisují zatoulaným jedincům z přilehlých oblastí Slezska. Z 20. století je zaznamenáno jediné pozorování tří vlků z ledna 1983 v Petříkovicích u Trutnova, avšak bez jakýchkoliv dalších detailů.

Historii výskytu medvědů v Krkonoších je v četných populárních i odbornějších článcích věnována největší pozornost ze všech druhů velkých šelem. Již od počátku 18. století byl medvěd na české straně hor vzácný a poslední exemplář měl být uloven v močálovitém pralese Medvědího dolu (dnešní polesí Sedmidolí) 16. září 1726. Vycpanina tohoto exempláře je dosud uložena v Krkonošském muzeu ve Vrchlabí. Ve staré krčmě v Peci pod Sněžkou však němečtí poutníci před 120 lety nalezli (dnes již ztracený) obraz medvěda, jeden z nich ho překreslil do rukopisu a zaznamenal tak i nápis, že poslední medvěd v Krkonoších byl zastřelen 10. srpna 1802 v Obřím dole (Bartoš 2000).

Poslední krkonošský medvěd zastřelený 10. srpna 1802 v Obřím dole (vážící 280 funtů, tj. asi 160 kg). Ilustrace z cestovního deníku Meine Riesengebirgsreise vom 23. bis 28. Juli 1889, kam neznámý autor překreslil obraz z tehdejší hospody v Peci pod Sněžkou (Anonym 1889).

Z Jizerských hor existuje jen velmi málo konkrétních údajů o výskytu rysa. Informace se proto dovídáme především z díla jizerskohorského znalce Miroslava Nevrlého. Roku 1600 byl jeden kus uloven na frýdlantském panství, v roce 1628 pak byla zvýšena odměna za přinesenou kůži rysa. Více historických údajů o jeho výskytu, ani přesné datum jeho vymizení v Jizerských horách nejsou známy. Miloslav Nevrlý také uvádí informace o posledním uloveném vlkovi v Jizerských horách. Vlk tu byl, stejně jako v celých Čechách, vyhuben již v 18. století; poslední jedinec se chytil do vlčí jámy roku 1766 ve fojteckém revíru. Na české straně pohoří byl toulavý vlk uloven ještě v roce 1810 v okolí Nové Louky, na slezské straně skolili posledního jizerskohorského vlka údajně až roku 1842 (Dostál et al. 2013).

 

Aktuální výskyt

Zhruba od přelomu tisíciletí dostávají pracovníci správy Krkonošského národního parku a Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory hlášení o nálezech pobytových stop či přímo o pozorování vlků a rysů. Četnost a lokalizace nálezů svědčí o tom, že se nejedná o ojedinělé návštěvy, ale spíše opakovaný výskyt více jedinců. Zatím schází údaje o rozmnožování či trvalém výskytu vlků či rysů na české straně Krkonoš a Jizerských hor, chybějící informace ale může přinést intenzivní monitoring.

První známky o novodobé přítomnosti rysa v zájmovém území pocházejí z přelomu tisíciletí, konkrétně z roku 2000 z oblasti Jizerských hor, o dva roky později pak i z Krkonoš. V první fázi se jednalo především o neověřitelné hlášení, od roku 2006 je již přítomnost rysů zdokladována na základě nálezů stop a od roku 2013 také na snímcích z fotopastí. V oblasti Jizerských hor a Krkonoš se nacházejí tři výraznější oblasti výskytu rysa ostrovida. První je na jihozápadě jizerského pohoří, kde se nálezy soustředí v oblasti Fojtky; výskyt rysa tu však nebyl od roku 2007 věrohodně doložen. Další oblast se nachází na pomezí Jizerských hor a západních Krkonoš s četnými pozorováními v oblasti Jizerského dolu a v lesnatých partiích podél řeky Kwisa mezi polskými městy Swieradów Zdrój a Szklarska Poreba. Třetí oblast leží jižně a jihovýchodně od polské Karpacze a s ní patrně souvisí i nálezy z okolí Sněžky, Malé Úpy, Lysečin, Albeřic a Rýchor. V letech 2012–13 byla početnost rysů v Jizerských horách a Krkonoších velmi zhruba odhadnuta na 2-3 exempláře (Flousek et al. 2014).

Fotografie rysa ze západních Krkonoš. Zdroj: Správa NP Krkonoše

 Fotografie rysa ze západních Krkonoš. Zdroj: Správa NP Krkonoše

Nálezy vlka ve sledované oblasti jsou dosud velmi sporadické a zachycují pouze migrující jedince. Čtyři nedoložené údaje jsou ze západní části Jizerských hor z let 2009 a 2011 a z jejich severního úpatí z roku 2013 (Jindřichovice pod Smrkem). Další čtyři pocházejí z východních Krkonoš z období 2011–13, včetně nálezu 6 stržených ovcí ve Sklenářovickém údolí na jihozápadních svazích Rýchor (13. listopadu 2011) a nedoloženého pozorování smečky pěti vlků u Svobody nad Úpou (14.–15. září 2012). Uvedené nálezy vlka v zájmové oblasti zřejmě souvisejí s jeho vzrůstající početností v jihovýchodním Sasku a v západním Polsku. Zdejší populace přesahovala v roce 2013 sto jedinců a její vznik je dáván do souvislosti se zákazem odstřelu vlků v Německu (1990) a v Polsku (1998).

Ovce stržené s největší pravděpodobností vlkem ve Sklenářovickém údolí ve východních Krkonoších v listopadu 2011 (foto T. Janata).Ovce stržené s největší pravděpodobností vlkem ve Sklenářovickém údolí ve východních Krkonoších v listopadu 2011 (foto T. Janata).

   

 

Copyright © Hnuti DUHA Olomouc

vytvořil Michal Kandr