Inspirace ze světové konference ochrany přírody
30.9.2015
Začátkem srpna se ve francouzském Montpellier konala významná akce: mezinárodní kongres ochrany přírody (International Conference of European Biology - ICCB), pořádaný evropskou sekcí organizace Society for Conservation Biology (SCB), letos – vzhledem k místu konání – spojený také s evropským kongresem ochrany přírody (v roce 2009 se konal i v Praze). Kolem 2000 expertů z více jak 90 zemí se sjelo čtyři dny diskutovat a sdílet zkušenosti z rozdílných koutů světa.
Bilaterální grant z Lichtenštejnska, Norska a Islandu umožnil účast také několika zástupcům z České republiky, kteří se zabývají monitoringem a ochranou velkých šelem. Tým zástupců z Hnutí DUHA Olomouc, Ostravské univerzity a Univerzity Karlovy v Praze zde mimo jiné prezentoval výsledky výzkumů velkých šelem v Západních Karpatech. Akce přinesla množství zajímavých diskuzí, nových kontaktů a inspirace. Zde shrnujeme nejzajímavější postřehy z projektového týmu.
Území bez cest
Území bez silnic (roadless) nebo silnic s velmi malým provozem (low-traffic) jsou málo ovlivněny negativními efekty silniční dopravy a následným plíživým rozvojem kolem komunikací. Zahrnují tedy většinou málo narušované ekosystémy, které jsou velmi významné pro ochranu biodiverzity, ekosystémových služeb a všestranně prospěšné pro lidskou společnost. Ochrana těchto území však především v Evropě není nijak legislativně ukotvena, například v Německu 75 % území zahrnující pouze silnice s malým provozem leží mimo soustavu chráněných území Natura 2000. V rámci celosvětového porovnání biomů je přísně chráněno (kategorie IUCN I nebo II) jen 6 % území bez silnic v tropických deštných lesech a 2 % v lesech mírného pásma. Iniciativa spuštěná v roce 2007 Evropskou sekcí SCB zahrnuje například globální mapu Roadless Areas, prezentovanou v roce 2012 na konferenci Rio+20 jako nejefektivnější způsob ochrany biodiverzity.
Stále ohrožení kytovci
Mnoho přednášek se týkalo globálních dopadů činnosti člověka na biodiverzitu. Právě kvůli tomuto vlivu označují někteří autoři poslední období vývoje Země jako antropocén. Např. Ana Rodriguez se ve své plenární přednášce věnovala charakterizaci areálů některých druhů kytovců z tohoto úhlu pohledu. Kombinace biogeografických analýz a kazuistik z historické literatury naznačuje, že areály některých druhů mohly být ovlivněny člověkem mnohem dříve, než nastoupilo moderní industrializované velrybářství. Je pravděpodobné, že člověk, který se vyvinul jako specializovaný predátor velkých savců, dokázal velmi brzy uplatnit své schopnosti i při lovu kytovců. Řada kosticovců využívá v období porodů a péče o mláďata mělká šelfová moře, kde jsou lépe chráněni před útoky kosatek. Je nápadné, že tato místa jsou v současnosti lokalizovaná v sousedství aridních oblastí, tedy lokalit, která nejsou pro život člověka vhodná. Současné rozšíření mnohých velkých mořských savců proto můžeme interpretovat jako výslednici predačního tlaku ze strany kosatky dravé i člověka moudrého. Druhý jmenovaný ovšem dokázal tento tlak vystupňovat natolik, že mnohé populace úplně vyhubil. Autorka například argumentovala ve prospěch hypotézy o historické přítomnosti plejtvákovce šedého i v Atlanstkém oceánu.
Genetické mapy pytláctví
Suchozemská společenstva velkých savců, takzvané megafauny, se v současnosti vyskytují jen v Africe a jižní Asii, tedy v místech, kde se vyvíjel člověk, a za dlouhá tisíciletí tohoto soužití došlo ke vzniku určité symbiózy. V ostatních oblastech země byly megafauny spolu s recentním šířením člověka rychle vyhubeny. Ovšem spolu se současnou eskalací vývoje industriální společnosti dochází k výrazným poklesům populačních stavů velkých savců i v kolébce lidstva.
Samuel K. Wasser informoval ve své přednášce o moderních aplikacích ochranářské genetiky při analýze a řešení kritické situace afrických slonů. Je možné, že v současnosti přežívá na tomto kontinentě už jen ca 400 000 jedinců, přičemž úroveň nelegálního odlovu dosahuje až 50 000 kusů ročně, značně tedy přesahuje úroveň přirozené obnovy populace a zvyšuje riziko jejího vyhynutí.
Nelegální lov slonů se navíc začíná v souvislosti s komplikovanou geopolitickou situací v regionu povážlivě militarizovat, což sebou nese i zefektivnění lovu s použitím moderní vojenské techniky a obtížnější potírání dobře vyzbrojených pytláků. Současně nachází nelegální trh se slonovinou společně s bouřlivým rozvojem zejména asijských trhů další odbytiště.
Autoři studie vytvořili pomocí detailního neinvazivního vzorkování afrických populací slonů a následných extrapolačních procedur podrobnou genetickou mapu kontinentu. Ta potom umožňuje pro každý vzorek zabavené slonoviny velmi přesně určit místo jejího původu. Ukazuje se, že distribuce pytláckých aktivit má výrazně ostrůvkovitý charakter, který často kopíruje oblasti politické nestability.
V současnosti spadá většina nelegálního lovu slonů v Africe zejména do dvou oblastí. Co se týče savanové populace, většina slonoviny pocházela z jihovýchodní Tanzanie a severního Mosambiku, v případě pralesních slonů se jednalo zejména o oblast Tridom zahrnující severovýchodní Gabon, severozápadní Kongo a severovýchodní Kamerun, a dále sousedící rezervaci Dzanga Sangha na jihozápadě Středoafrické republiky. Zacílení managementu na tyto hotspoty pak umožní efektivnější ochranářskou strategii.
Chráněná území výhodná pro velké savce
Kastamonská provincie ležící ve střední části Černomořského regionu je jedna z největších provincií v Turecku. Rozkládá se na ploše zhruba 13 108 km2. Tato oblast je z velké části (zhruba 75%) pokryta lesy, včetně původních neporušených stanovišť. V provincii jsou 4 přírodní rezervace a 1 národní park. Rozrůzněnost habitatu vede k vysoké biodiverzitě, proto v této oblasti nalezneme velké množství velkých savců.
V osmi lokalitách bylo systematicky umístěno 105 fotopastí a to jak v chráněných oblastech, tak i v těch nechráněných. Byla zachycena přítomnost např. medvěda hnědého Ursus arctos, vlka obecného Canis lupus, rysa ostrovida Lynx lynx, kočky divoké Felis silvestris, šakala obecného Canis aureus, jelena evropského Cervus elaphus, prasete divokého Sus scrofa a srnce obecného Capreolus capreolus. Na základě záznamů z fotopastí je zřejmé, že zachování chráněných oblastí v regionu je velmi důležité, jelikož výskyt výše zmíněných cílových druhů a jejich aktivita byla zachycena převážně v těchto oblastech. V oblastech nechráněných byla jejich přítomnost zaznamenaná minimálně. Bohužel vysoká míra pytláctví představuje hlavní hrozbu především pro medvěda hnědého, vlka obecného a vysokou zvěř.
Jak bylo naznačeno výše, v našich krajích vzaly glaciální megafauny vlivem změn klimatu a činnosti člověka dávno za své. Poslední zbytky druhů, které byly složkou příslušných společenstev, jako jsou například velké šelmy, mají proto mimořádnou hodnotu a zaslouží si nejvyšší stupeň ochrany.
MIROSLAV KUTAL, PAVEL HULVA, VENDULA WOZNICOVÁ
