Velké šelmy v Českém Švýcarsku
České a Saské Švýcarsko – dva národní parky, které na obou stranách česko-německé hranice chrání evropsky unikátní pískovcovou oblast obklopující kaňon řeky Labe. Oblast s vysokou lesnatostí (96 %) a minimálním osídlením je také díky geografické blízkosti německo-polské Lužice potenciálním místem výskytu vlka, ale potvrzené zprávy hovoří také o opakovaném výskytu rysa ostrovida. V lokalitě bude rovněž probíhat monitoring kočky divoké, která zde byla v minulosti vyhubena.
Historický výskyt velkých šelem a kočky divoké
O historickém výskytu šelem v nejsevernější části Čech svědčí mnohé historické prameny. Údaje v kronikách nejčastěji hovoří o počtu zastřelených šelem či posledních zástřelech jednotlivých druhů. V případě rysa pocházejí informace o posledních ulovených kusech z 18. století – z 3. dubna 1743 v oblasti Velkého Kozího dolu (připomenut pamětním kamenem s vytesaným rysem) a ze 4. února 1785 od Kristinina Hrádku u Maxiček. Po téměř stopadesátileté pauze se v Českém Švýcarsku objevila zajímavá zjištění v letech 1928–1935, kdy byly opakovaně nacházeny stržené kusy srnčí zvěře. Na základě tehdejšího popisu se jednalo jednoznačně o zvěř ulovenou rysem, i když v té době byl za původce považován výr velký. První poválečný nález pochází z roku 1956, kdy byl rys pozorován na saské straně, severovýchodně od Rájce u Tisé, a později pak v roce 1977 u Zadních Doubic. Od roku 1969 bylo na české i saské straně hranice jedenáctkrát doloženo rozmnožování rysa.
Vlk se v Českém Švýcarsku běžně vyskytoval až do začátku 18. století. Svědčí o tom záznamy ze saské strany Krušných hor, podle kterých zde mělo být saskými kurfiřty v letech 1611–1717 uloveno 7000 vlků. Ulovené vlky připomínají četné archivní prameny i takzvaná Vlčí deska u zaniklé osady Zadní Doubice, podle které tu lesník Grohmann v roce 1640 „dva vlky skolil“. Dokladem intenzivního pronásledování je rovněž množství záznamů o vlčích jamách. Poslední vlk padl u České Kamenice roku 1756.
Rovněž kočka divoká patřila mezi druhy, které byly v nejsevernějších oblastech Čech systematicky loveny až do úplného vyhubení. Mezi poslední úlovky patřily divoké kočky zastřelené počátkem 19. století na Děčínském Sněžníku a u Maxiček. Další zprávy z této oblasti se objevují až téměř po sto letech: začátkem 20. století byla kočka divoká pozorována u Šachova v oblasti Ústí nad Labem.
Ulovení jednoho z posledních rysů v Českém Švýcarsku dne 3. dubna 1743 připomíná pamětní kámen ve Velkém Kozím dole. (Foto V. Sojka)
Aktuální výskyt velkých šelem a kočky divoké
Fotopasti přinesly v roce 2011 jasný doklad o opětovné přítomnosti rysa v oblasti národního parku. Zoologové ze Správy NP shromáždili v předchozích letech nepřímé důkazy o přítomnosti této šelmy v podobě typických stop, škrábanců na stromě a stržených srnek. Teprve snímky z fotopasti nicméně přinesly nezvratný důkaz.
Dlouho očekávaný obrazový důkaz: Rys ostrovid na snímku z infrakamery. Zdroj: www.npcs.cz
