Pobytové znaky medvěda hnědého
STOPA
Medvědí stopy jsou snadno rozeznatelné podle tvaru i velikosti. Otisk přední i zadní tlapy je pětiprstý, pátý prst se však někdy otiskne jen velmi slabě. Medvědi patří mezi ploskochodce – stejně jako např. primáti došlapují na celou plochu chodidla.
Zadní stopa tak připomíná otisk bosé nohy člověka, z předního chodidla se běžně otiskuje jen přední část. Silné drápy jsou otištěny jako hluboké dírky před stopou, pokud se však medvěd pohybuje na tvrdším podkladu, mohou být jejich otisky téměř nezřetelné.
STOPNÍ DRÁHA
Při typické pomalé chůzi, při níž je zadní noha kladena do přední stopy, je délka kroku pouze 50–60 cm. V zimě medvědi spí (nepravým zimním spánkem), pokud však dojde k oteplení nebo se na jaře dlouho drží sníh, lze jejich stopy nalézt i na sněhu.
TRUS
Vzhled medvědího trusu je velmi různorodý v závislosti na aktuální potravě zvířete. Může to být 3–6 cm tlustý válec, nepravidelná hromada nebo i řídké lejno podobné kravskému. Charakteristická je rozpoznatelnost jednotlivých součástí způsobená nedokonalým trávením. Během vegetační sezóny trus obsahuje množství semen či slupek lesních plodů, například pecičky a listy borůvek či slupky bukvic, protože se medvědi živí hlavně rostlinnou potravou. Dále může trus obsahovat zbytky hmyzu (krovky brouků), pecky třešní či švestek nebo i chlupy. Trus z trávy je hodně tmavý a homogenní.
Různý vzhled medvědího trusu, který se liší podle potravy - bukvic, švestek či trávy.
KOŘIST
Živou kořist medvědi ve středoevropských podmínkách loví jen výjimečně. Když se jim naskytne příležitost nebo mají výhodu díky terénním podmínkám, dokážou ulovit i dospělého jelena; častěji však konzumují zdechliny zvířat (především brzy na jaře), případně se přiživují na úlovcích vlků či rysů. Občas také mohou usmrtit špatně zabezpečený dobytek.
ŠKRÁBANCE, MEDVĚDÍ STROMY
Medvědi si občas označují některé stromy (nejčastěji jehličnaté) vyhryzáváním a drápáním kůry až do dřeva, nejčastěji do výšky dvou metrů. O kmeny se medvědi také otírají, přičemž se v pryskyřici či trčících třískách zachycuje jejich jemná srst. Medvědi zde rovněž zanechávají svůj pach. Tyto „medvědí stromy“ slouží především k vzájemné komunikaci. Někdy je lze zaměnit za stromy oloupané jelení zvěří, poškozené jeleny při vytloukání paroží, popř. vydlabané datlovitými ptáky. Jelení zvěř loupe kůru tak, že ji spodními zuby podebere a trhnutím hlavy nahoru sloupne. Na stromě pak zůstávají cáry kůry viset shora.
Stopy po medvědích drápech můžeme najít také na rozhrabaných pařezech či shnilých stromech, kde zvířata hledají potravu (kukly dřevokazných mravenců, larvy hmyzu v trouchnivém dřevě atd.). Jedná-li se o práci medvěda, měly by být patrné rovnoběžné mohutné drápance, popř. i zachycené chlupy. Pařezy ale často rozhrabávají také jezevci a datlovití ptáci.
MEDVĚDÍ BRLOH
K zimnímu spánku si medvědi vybírají chráněné suché místo pod vývratem, skalním převisem, v houštině či díře vyhrabané mezi kořeny velkého stromu. Vystelou jej větvičkami, trávou či listím, což zvlášť pečlivě dělají medvědice, které během zimy (nejčastěji v lednu) očekávají narození mláďat.
DALŠÍ POBYTOVÉ ZNAKY
Medvědi občas vyhrabávají podzemní hnízda vos nebo čmeláků se záměrem pochutnat si na jejich larvách. Vyhrabaná díra bývá poměrně velká a hlína či kořeny doširoka rozhrabané. Pokud však hnízdo není příliš hluboko nebo jej vyhrabal menší medvěd, je někdy obtížné poznat, zda „vykradačem“ nebyl jezevec.
Také velké kameny odsunuté ze svého původního místa mohou být pobytovým znakem medvěda, který pod nimi hledal kukly mravenců a další ukrytý hmyz. Pokud medvěd natrefí na včelařské zařízení, u nějž se může lehce dostat k medu, jsou pozůstatky jeho návštěvy už z dálky viditelné a chlupy zachycené na vyžraných rámcích jsou jasným důkazem jeho přítomnosti. Narazit můžeme i na stromy polámané medvědem, který se snažil dostat k jejich plodům, např. lískovým ořechům, jeřabinám nebo ovoci ve starých sadech.
